**Lyra

Poté, co si mě ještě několik okamžiků měřil tím ublíženým pohledem, se lykanský král zvedl ze židle, vyrazil ke dveřím, otevřel je a s prásknutím za sebou zavřel. Znovu jsem uslyšela cvaknout klíč, což mě opět zanechalo v malém kruhu světla z noční lampičky.

Zůstala jsem u zdi, jak nejdéle to šlo, ale víčka mi ztěžkla a do nohou jsem dostala křeče. Když se nevracel a já už jsem ve své poloz