**Artie

Tráva se mi otírala o obličej, orosená a v ranním vzduchu ostře vonící. Zasténal jsem a s námahou se převalil na záda. Moje nahé tělo bylo pokryté krví, ale naštěstí většina z ní nebyla moje.

Jak jsem se sem dostal?

Otočil jsem hlavu a viděl Lyru, jak leží na zemi asi pět stop ode mě.

„Lyro...?“ zamumlal jsem.

Hlava mi třeštila a jedna z mých vlastních vzpomínek se probrala ze spánku.

***