**Lyra

Déšť bušil do země před jeskyní, stékal podemne a smáčel mi nohy i zadek. Třásla jsem se, ale nebylo před ním úniku. Jeskyně byla příliš malá na to, abych se v ní mohla postavit.

Přemýšlela jsem, kam Zelda zmizela, jak dlouho bude pryč, a jak mi voda stoupala ke kotníkům a pak k bokům, přemítala jsem, jestli se tady utopím.

Náhle se kameny znovu odvalily a Zelda prostrčila svou mokrou hlavu