Pohled Tessy

Slova krutě dopadnou na mou hruď a z hrdla mi unikne roztřesené zalapání po dechu.

„Není to nikdo,“ pokračuje. „Smaž ji z povrchu zemského. Zabij ji.“

Zabij ji.

Jako bych nebyla nic víc než otrava, kterou lze odhodit. V uších mi zvoní tak hlasitě, že sotva slyším svůj vlastní dech, a kolena se mi podlomí, ale čísi ruce mě sevřou za paže, aby mě udržely na nohou. Bolest, kterou jsem cí