Pohled Frost

Zírala jsem na podlahu, ze které jsem toho v téhle tmě moc neviděla. Mé inkoustově černé, dlouhé vlasy, které se mi normálně dotýkají kostrče, mi spadaly do tváře jako závoj, jako by to bylo brnění, co mě má chránit.

Jejich smích se mi stále posměšně rozléhal v uších, nutil mě zatnout zuby a zabořit nehty do kůže, až to bolelo.

Neměla bych jim dovolit, aby se mi dostali pod kůži. Kier