Pohled Romana

Rázným krokem jsem kráčel nemocniční chodbou s čelistí sevřenou tak silně, až to bolelo. Každá buňka v mém těle se bouřila proti tomu, že opouštím Siennu, jejíž pach strachu a smutku na mně stále ulpíval. Vlk ve mně nespokojeně vrčel, nutil mě vrátit se po jejím boku a stát na stráži, dokud nepomine veškeré nebezpečí.

Vůně dezinfekce pálila v mém citlivém nose, ale pod ní jsem stále