Romanův úhel pohledu

Zastavil jsem se ve dveřích Siennina nemocničního pokoje, v ruce kytici čerstvého lučního kvítí. Při pohledu na to, co bylo přede mnou, se mi sevřelo srdce – byla venku z postele a opatrně měřila kroky po pokoji, její ruka se občas otřela o zeď, aby našla oporu. Její odhodlání bylo patrné z držení jejích ramen, i když únava zastírala její pohyby.

„Měla jsi na mě počkat, než se