Pohled Corina

Stál jsem a hleděl na Sloane, která pořád nezastavitelně mlela nesmysly. Pomalu mě to začínalo štvát, protože jsem nezamhouřil oko a byl jsem naprosto vyčerpaný. Byl jsem si jistý, že Ronan se cítí úplně stejně.

„Máte nám něco co říct, chlapci?“ zeptala se.

„Kromě toho, že jsi nám skoro každý den osinou v zadku, se omlouváme,“ odpověděl jsem a v místnosti se rozhostilo ticho.

Vši