Pohled Beatrix:

Seděla jsem na podlaze na klinice, vzlykala jsem a matčiny paže mě svíraly. Rosalie pobíhala sem a tam a věnovala se všem zraněným, ačkoli už byli uzdravení.

"Mami, nechal mě jít," zašeptala jsem zlomeným hlasem.

"Já vím, zlatíčko, a jsem si jistá, že je to tak nejlepší. Alespoň jsme z toho všichni vyvázli živí," odpověděla, načež jsem přestala plakat a chladně se na ni podívala