**KAELIA**

Zrovna když jsem zahýbala za roh do své chodby, zdálo se mi, že slyším prásknutí dveří. *Ne... Bas by za mnou nešel. Nezajímá ho nikdo jiný než on sám.* Ale pak jsem uslyšela kroky. Jiné kroky než ty mé *a* mnohem rychlejší než ty mé. Zbytek cesty do pokoje jsem zasprintovala jako o život a vpadla dovnitř právě ve chvíli, kdy jsem, myslím, zaslechla, jak na mě někdo volá jménem. Zabouch