**KAELIA**

Počkám deset minut, než se přes terasu třetího patra vrátím do domu a procházím tmavou chodbou. Všude je klid, a když chvíli naslouchám u Martiných dveří, pokračuju ke schodům.

Míjím volnou ložnici – tu ložnici, která měla být moje –, když mě najednou někdo zezadu popadne a táhne mě pozpátku do stínů.

Tep se mi okamžitě zrychlí, když si vzpomenu na hrozbu, kterou se mi Esteban posmíval