Některá místa nestřeží tajemství.

Prostě jen čekají,

až někdo přizná,

že už je dávno zná.

Řeka byla přesně takovým místem.

Nestrašila.

Neobviňovala.

Neplakala.

Jen čekala.

Tiše.

Trpělivě.

Jako něco, co se nikdy neztratilo—

jen se k tomu nikdo nehlásil.

Šel jsem tam těsně před soumrakem.

Ne abych navštívil minulost.

Ne abych hledal znamení.

Jen abych naslouchal.

Ne ušima—

svým vnímáním toho místa.