Vzbudil se to ráno se zvláštním pocitem, že něco už začalo, i když se nic, alespoň viditelně, nezměnilo. Dům byl stejný. Nebe bylo stejné. Dvůr za domem nesl tytéž roztroušené stopy vlhké trávy, tytéž zaoblené stíny, totéž neklidné brzké světlo.

Ale něco ve vzduchu působilo jemně rozrušeně, jako by se samotný čas tiše posunul o centimetr doleva a nikdo kromě něj si toho nevšiml.

Nic nebezpečného.