Noc nepůsobila jako noc. Ne tak docela.

Připadala jako dlouhá pauza mezi dvěma větami, které ještě nebyly vysloveny.

Dům byl klidný. Ne nehybný, ne prázdný – klidný. Jako by poprvé nemusel chránit stará tajemství. Mohl prostě být tím, čím byl: místem, kde se kdysi něco stalo, a kde se teď mohlo stát i něco jiného.

Victor seděl v obývacím pokoji, tentokrát ne v křesle, ale na koberci. Se zkříženýma