Kráčeli beze spěchu. Ne spolu, ne odděleně. Vzdálenost mezi Victorem, Norou a Simonem byla tichá – ten druh ticha, který existuje, když se nikdo nepotřebuje držet slov jen proto, aby dokázal, že poslouchá.

Každý krok připadal povědomý, a to nikoli oním tísnivým způsobem. Povědomý jako starý příběh vyprávěný znovu – ne proto, aby člověk znovu prožil bolest, ale aby ji pochopil jinak.

Ranní obloha b