Torin ho ignoroval a přelétl pohledem po doutnících na stole. Pak jeden zvedl a zlehka k němu přičichl. „Tohle je docela dobrý doutník. Jaká škoda!“

Po těch slovech si jeden zapálil, trochu popotáhl a vyfoukl kroužek kouře. Soudě podle jeho výrazu se zdálo, že si to vyloženě užívá.

Při pohledu na ten lhostejný a opojný výraz v jeho tváři všem málem praskla žilka.

„Spratku, za tu opovážlivost zrani