Magnus zbledl a ze sebe vykoktal: „Nelžu, pane Carvere! Přísahám Bohu, že mluvím pravdu! Opravdu jsem se svému synovi nemohl dovolat!“

„Pusťte ho, Dante,“ nařídil Torin.

Starcův strach byl dostatečným důkazem jeho upřímnosti.

Dante Magnuse pustil, k jeho velké úlevě. Magnus se opatrně zeptal: „Pane Vossi, pane Carvere, čím vás oba ten můj pošetilý syn tentokrát urazil?“

„Declan vyprovokoval nás a