Ve vlhkém sklepě Vargova sídla bez oken ulpívala hutná, kovová vůně čerstvé krve. Cassian vstoupil do mrazivých hlubin a pohyboval se pomalou, dravou grácií. Jednou rukou si ležérně ohrnul manžety nažehlené bílé košile a odhalil tak temný inkoust mapující jeho svalnatá předloktí. Vzduch tu dole byl těžký, dusivý pachem prolité krve po mědi. Z vedlejší místnosti se šerem rozléhal tlumený, trýznivý