Calla ležela rozvalená na posteli, kůži zbarvenou doruda, dech nepravidelný, na těle jen jemnou krajku svého spodního prádla. Tváře jí hořely a oči se jí mlžily touhou.

Cassian stál vedle postele, tyčil se nad ní, temné oči vpité do těch jejích, díval se jí přímo do duše.

Pomalu a rozvážně ze sebe shodil sako, nechal ho sklouznout po pažích a pak ho odhodil stranou.

Calla ztěžka polkla, tep zběsil