Oči Prim se rozzářily, jakmile ho uviděla. „Tatínku!“ zapištěla. Ta malá uličnice... pamatuje si vůbec, že má taky mámu? Odfrkla jsem si a schovávala se za něj, zatímco on se pyšně díval na dceru a shýbl se, aby ji zvedl.

„Jak ses měla, můj okvětní lístku?“ zeptal se a otřel se nosem o její jemnou tvářičku. Nemohla jsem si pomoct, úsměv mi zacukal koutky úst, když jsem je sledovala. Prim vzrušeně