Soukromý nemocniční pokoj byl sterilní hrobkou.

Bílé stěny, bílá prostěradla, bílý šum z přístrojů, které udržovaly Sienu naživu. Declan Hayes seděl na jediné židli vedle její postele, lokty na kolenou, hlavu skloněnou, krev ze znovu otevřené rány na rameni mu na košili už dávno zaschla do tmavého strupu. Lékaři ho po třiadvaceti hodinách odmítání opustit její lůžko konečně donutili nechat si ránu