Nemocniční pokoj se koupal v měkkém ranním světle, které pronikalo skrz napůl zatažené žaluzie. Pravidelné pípání srdečního monitoru se stalo zvukovou kulisou zotavování Declana Hayese – neustálou připomínkou toho, že stále žije, stále dýchá, stále bojuje. Už několik dní se střídavě probouzel a upadal do bezvědomí, bolest ze střelné rány v hrudi představovala tupý, vytrvalý oheň, který nedokázala