Lavinia

Tichý škrapot kovového hrotu pera drhnoucího o hrubý papír se rozléhal tichem Laviniiny ložnice. Sedíc o samotě u svého malého dřevěného stolu, vzdychla a opatrně složila důkladně promyšlený dopis adresovaný jejímu oficiálně nasazenému snoubenci, Emmettovi. Na dlouhou chvíli se odmlčela, prsty ušpiněné od inkoustu jí jemně spočívaly na ostrém ohybu, a rozhodla se přečíst si ta slova ještě