Pro Lavinii to vlastně nebylo tak daleko, doběhnout od kůlny, kde viděla Emmetta, přes pole ke kostelu, ale běžela, jak nejrychleji dokázala, po tvářích jí stále kanuly slzy a nadzvedávala si lem šatů, aby neklopýtla. Než dorazila k malé bílé budově, lapala po dechu. Za normálních okolností by to bylo obtížné, ale teď bylo mnohem náročnější popadnout dech, když všechno, co vdechovala, páchlo smrtí