Clara

Otevřela jsem dveře a spolu se studeným vánkem brzkého úsvitu vešla do mého pokoje se širokým úsměvem na tváři a oním květinovým parfémem. Ještě nucenější než onen úsměv však byla má touha zůstat vzhůru. Desmondovi trvalo pěkně dlouho vrátit se od strýce a spánek doslova trestal mé zmučené tělo. Jelikož jsem neměla sebemenší šanci zůstat celou noc vzhůru, promluvím si s touto ženou, a jakmil