Clara

Desmondovy výkřiky z té vzdálené vzpomínky, kdy mě prosil o odpuštění, zatímco mě bodal, byly tak živé, že mě na několik vteřin uvrhly do stavu naprostého šoku. Ani jsem neslyšela, když se Martha vrátila se sklenicí vody.

"Slečno Lancasterová, neomdlete."

"Co jsi říkala?"

"Tady je vaše voda, napijte se trochu, abyste nebyla tak pobledlá." Natáhla ruku a nabídla mi vodu.

Sklenice byla skromně