Bylo už pozdě, když Stellan vklouzl do pokoje. Catrìona šla spát už před hodinou a on doufal, že už spí. Pokaždé, když ji viděl, cítil se jaksi provinile, že už ji nedokáže milovat, jako by to byla jeho chyba, že ho zradila. Potmě se svlékl a vklouzl do postele.

„Stellane,“ zašeptala, „je bezpečné tady potichu mluvit?“

Sakra, ona byla vzhůru. „Tak bezpečné jako kdekoli jinde, myslím,“ odpověděl.

„