*Evie*

Rurik stál jako přikovaný uprostřed rozlehlé chodby haciendy a jeho pohled těkal mezi vzdalujícími se zády jeho otce a mnou. Rozkol vepsaný do tvrdých rysů jeho tváře byl nepopiratelný. Nechtěl odejít z mého boku, jeho ochranitelské instinkty sváděly bitvu s povinností následovat bosse kartelu.

Přistoupila jsem blíž a dlaněmi se opřela naplocho o pevnou stěnu jeho hrudi. „Běž,“ naléhala jse