*Evie*

Uslyšela jsem Rurikův ostrý nádech po mém boku, když naslouchal Ferrarovým slovům. Přejela jsem pohledem k Antonovi, který ze sebe také zrovna setřásal husí kůži. Při zběžném obhlédnutí místnosti můj zrak upoutal i Pavlův prohnaný úsměv.

„Nejsem si sice docela jistý tou vaší skupinovou dynamikou, ale vsadil bych se, že jste všichni navzájem nějakým způsobem propojeni a že se doplňujete. Do