*Rurik*

Ucítil jsem, jak se vedle mě Evie zavrtěla. Věděl jsem, že už je ráno. Nechtěl jsem, aby už bylo ráno. Věděl jsem, že až do brzkého odpoledne nemám nic důležitého v plánu, takže jsem pro jednou mohl zůstat v posteli s ní. Ani jsem neotevřel oči; jen jsem si ji přitáhl blíž k sobě a přehodil si její nohu přes tu svou. *„Já ještě nevstávám. A ty máš taky zakázáno odejít,“* pomyslel jsem si.