*Rurik*

Zadíval jsem se do Eviiných jantarových očí, když stála přede mnou. Právě si vyslechla poslední část rozhovoru mezi Pavlem a Romanem a také mezi mnou a Pavlem. Věděl jsem, že cítí Romanův smutek. Bylo to úplně jiné než cokoli, co jsem z ní kdy cítil předtím. Neuvědomil jsem si, že s tím bojuje tak moc, jak zjevně už několik let dělal. Dokonce i Evie měla co dělat, aby to zvládla.

„Neuvědom