*Evie*

Další den ráno už byli Roman a Žeňa oba v kuchyni, když jsme s Rurikem přišli. Zbytek chlapů ještě nahoru nedorazil. Přistihla jsem se při úvahách, jestli to byl záměr, nebo jen shoda náhod.

Roman vstal a udělal krok k Rurikovi. „Šéfe, musím se omluvit. Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem utekl. Měl jsem taky strach o Žeňu. Chtěl jsem ho dostat pryč od toho všeho, dokud...“ odmlčel se, jak