*Rurik*

Když Roman s Evie skončil, vrátila se ke mně a on se přesunul k Antonovi a Nikolajovi. Ten její úsměv, ze kterého se zastavovalo srdce, měla zase na tváři, díky čemuž byla místnost o něco jasnější a nám ostatním hned bylo o něco lehčeji na duši.

Zvedla ke mně zrak, přimhouřila oči a přitiskla se mi k boku. Pohlédla i na Pavla a chvíli ho analyzovala.

*„Proč jste vy dva tak naštvaní?“* zept