*Rurik*

Jakmile jsme se konečně dostali nahoru, padal jsem vyčerpáním. Ani jsem Evie nemusel nic říkat. Cítila to. Neodpustila si ale příležitost trochu si ze mě rýpnout.

„Zjevně jsi dostal šťávu pro další level. A bojovat s tím taky nikdy nedopadne dobře. Znám to z vlastní zkušenosti,“ prohlásila, zatímco jí na tváři hrál sladký úsměv. Přišla ke mně a začala mi rozepínat košili.

„Je to z toho, že