*Rurik*

Konečně jsme se dostali nahoru kolem druhé ráno. Evie i já jsme byli vyčerpaní.

„I když vím, že to bylo nutné, radši bych ten rozhovor ukončila tak před dvěma hodinami,“ řekla Evie. „Jak může být tak dlouho vzhůru a mít pořád tolik energie?“

Zasmál jsem se. „Můžu ti téměř zaručit, že nevstává ani zdaleka ve stejnou dobu jako my, zvězdočko.“ Sledoval jsem ji, jak leze do postele, a po zha