Po chvíli uvažování Mateo semkl rty a řekl: "Kaelene, moc ti děkuju. A prosím, vyřiď slečně Caldwellové, že si toho taky cením. Až budeme mít příležitost, vezmu vás oba na večeři."

Kaelenovi cuklo v jeho pohledném obočí, ale neodmítl. "Dobře, vyřídím. Teď už běž, ale pamatuj, nic na sobě nedej znát."

"Jasně." Mateo přikývl a pak odešel.

Kaelen chvíli uvažoval v koženém křesle a pak vytáhl telefon,