„Ale...“ chtěla se Gia hájit.

Siennu to ale otravovalo, promnula si uši a z jejích gest byla patrná netrpělivost.

„Jak můžeš být pořád tak mimo? Vážně sis myslela, že tě nechám dál využívat nějakých výhod potom, co jsme se rozešly ve zlém?

Byla to moje chyba, že jsem předtím neviděla, jaká doopravdy jsi. Přiznávám. To, co jsi ode mě dostala doteď, beru prostě jako ztrátu. Ale kde se v tobě bere ta