POHLED KAELIE

„A jak přesně to máš v úmyslu udělat?“ zaduněl za mnou hluboký, zvučný hlas.

Prudce jsem se otočila, až jsem málem zakopla o lem své sukně. Stál tam Draven, ležérně opřený o chladnou kamennou zeď, a na rtech mu pohrával zlomyslný úšklebek. Do tváří se mi nahrnula horkost, pálila tak silně, až jsem měla pocit, že mi kůže hoří. Přála jsem si, aby se kamenná podlaha v tu chvíli rozestou