Cora seděla na dřevěné lavici v malé kanceláři vedle hlavní soudní síně. Bolela ji hlava a měla ztuhlý krk, ale raději seděla tady a čekala na soudce Burche, než aby stála venku. Postavit se rozlícenému davu bylo děsivé, ale jakmile lidé viděli, že je to ona, přestali křičet a rozhostilo se nad nimi zlověstné ticho. Cora řekla, co měla na srdci, ačkoliv se obávala, že její hlas k zadním řadám zást