"Znám tě už dost dlouho, Rheo. Nemůžeš mi věšet bulíky na nos."

"Co čekáš, že řeknu, Declane? Že nejsem v pořádku? Že má matka trpí depresemi a sotva jí? Není tohle náhodou přesně to, co jsi chtěl? Abych trpěla? Tak proč se teď tváříš, že tě to zajímá, když oba moc dobře víme, že nezajímá!"

"Rheo!" vyjekla matka ze dveří, s očima dokořán a plně ostražitá. "Jak se opovažuješ s ním takhle mluvit!"

"