„Jsou nádherné,“ vydechla a oči jí zářily, když si mě prohlížela.

Stydlivě jsem sklopila zrak k šatům.

„Nemyslíš, že je to moc?“ zeptala jsem se jí.

„Ach, bohyně, to ne!“ řekla a mávnutím ruky mé obavy zaplašila. „Ne na galavečer. Pojď, musíš se ukázat Aurelii.“

Otevřela dveře zkušební kabinky a já vyšla na světlo. Aurelia stála u stojanu s novými šaty, ale když uslyšela, jak jsem vyšla z kabinky,