Meg: Poplach, okamžitě doraž do vily!

Když jsem si tu zprávu přečetla, sevřela mi hruď panika.

„Musím jít,“ houkla jsem na mámu a vyběhla z pokoje. Šla mi v patách a vyptávala se, co se děje, ale já ji sotva vnímala. V hlavě jsem měla jedinou myšlenku – že se Aurelii a dítěti při stěhování do vily něco stalo.

Nasedla jsem do své otřískané šunky a nastartovala motor se slibem, že mámě dám vědět, ja