„Za pokus to stálo,“ vzdychla jsem.

Ramena se mu zachvěla potlačovaným smíchem.

Rowan vjel na příjezdovou cestu, zaparkoval a otočil se ke mně.

„Vím, že je těžké to vidět, ale alfovi na vás opravdu záleží, slečno Rheo,“ řekl mírně a pohled mu změkl. „Není zrovna přeborník ve vyjadřování citů… nikdy nebyl. Ale dělá, co může. Mějte s ním trochu strpení.“

Při pomyšlení na jeho slova mi v hrudi ztěžkl