Uvažoval jsem, že zavolám doktorce Reedové, aby se na ni podívala, ale Rhea se brzy pohnula, což mi dodalo špetku naděje, že se probírá. Tím ale čekání neskončilo. Spala dál a dalších několik hodin vydávala jen tiché zvuky. Přiložil jsem jí na tvář teplý obklad a nadále ji hlídal, dokud konečně neotevřela oči.

„Nesnaž se hýbat,“ řekl jsem jí a pohladil ji po tváři. „Omdlela jsi.“

Chvíli zmateně mr