„Když jsem ji viděl naposledy, byla v sídle; chtěla mluvit s Aurelií,“ odpověděl, i když se vyhnul mému pohledu. Věděl jsem, že za tím vězí víc, ale neměl jsem čas se v tom přebírat.

„Zavez mě do sídla,“ řekl jsem a opřel se v sedadle.

„Ano, Alfo,“ odpověděl.

Cesta k sídlu netrvala dlouho. Zaparkoval přímo před vchodem a já beze slova vystoupil. Vešel jsem dovnitř a zarazil se, když jsem uviděl, ž