Pohled Rhey

Nebyla jsem vlastně připravená na to, abychom smečku opustili. Ale jakmile jsme přejeli hranice, cítila jsem se ještě nesvůj. Většinu cesty bylo ticho; kradmo jsem pokukovala po Trentonovi, ale z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst. Nebylo to pro něj typické.

„Trentone, je všechno v pořádku?“ zeptala jsem se, když už jsem to ticho nedokázala snést.

Zamrkal a pak se na mě podíval.

„Jo, pro