„Alfo Vanci,“ řekla hosteska se zdvořilým úsměvem na tváři. „Váš Beta právě přivezl vaše děti. Už sedí u svého obvyklého stolu. Mohu vás doprovodit?“ zeptala se a ukázala k zadní terase.

„To není nutné,“ řekl Silas, paží mě ovinul kolem pasu a tiskl mě k sobě. Hosteska na mě pohlédla a tělo se jí napjalo; odkašlala si a pak ze sebe vyloudila křečovitý úsměv.

„Samozřejmě,“ řekla. „Užijte si jídlo.“