„Dovolíš mi vůbec ještě někdy chodit?“ zeptala jsem se škádlivě. Sotva jsme domluvili s Aurelií a Calem, vzal mě do náruče a odnesl do ložnice.

Ušklíbl se na mě a políbil mě na kořen nosu.

„Možná,“ řekl a v hlase mu zněla dráždivá něha. „Ale dneska ne.“

Když mě pokládal na postel, jeho rty našly mé a já jsem nemohla jinak, než se v něm celá rozpustit. Přitáhla jsem si ho blíž a líbala ho se vším,