Způsob, jakým měsíční svit dopadal na její bledou pleť, jí dodával takovou záři, až se mi tajil dech.

Zastrčil jsem jí pramen vlasů za ucho, aniž bych odtrhl zrak od jejích očí. V koutku rtů jí zacukal nepatrný úsměv.

A přesto jsem za jejím pohledem stále viděl zranitelnost a nejistotu.

„Nemáš ani tušení, jak nádherně právě teď vypadáš, viď?“ zeptal jsem se tichým šepotem.

Povytáhla na mě obočí a