Silasův pohled

„Ahoj…“ řekl jsem tiše, když Rhea otevřela oči. Chvíli vypadala dezorientovaně, než si konečně uvědomila, že jsem to já, a pak se její tělo uvolnilo. Bylo mi jasné, že měla noční můru; ze spaní něco mumlala, čemu jsem nerozuměl, a převalovala se ze strany na stranu, navzdory mé snaze ji uklidnit.

„Ahoj,“ zašeptala na oplátku, hlasem sotva slyšitelným přes splašený tlukot svého srdce